Co napsala média o naší cestě a spolupráci s Adrou ČR
Adra na Srí Lance
ADRA Česká republika podporuje dva dobrovolníky, kteří na Srí Lanku odletěli již 4. ledna 2005. Aleš Bárta a Jiřina Špelinová pracují s týmem mediků a lékařů v oblasti Galle. Na úterý 11. ledna pro ně ADRA připravuje první zásilku zdravotnického materiálu a léků v celkové hodnotě více než 100.000 Kč.
ADRA je se zdravotníky v denním kontaktu - dostali jsme od nich tuto zprávu: "Ahoj, právě jsme přišli z mise. Dostáváme se do stále více a více postižených oblastí. Pracujeme v blízkosti místa, kde vlna roztrhla vlak a zatím našli 1500 obětí. Je tam armáda a stále se vyprošťují oběti.
Ještě k doplnění materiálu který tu od Vás potřebujeme: obvazy pehacrep, stovku peroxidu nebo více po 100ml, buničitou vatu, asi 20x20cm, velké množství špějlí na dětské uši s vatou, balíky náplasti durapure, urgentně potřebujeme chirurgické šití silon. na kůži, jehelce, softasept, pinzety anatomické a chirurgické, sterilní roušky, litry visněvského balzámu, betadin mast, dezident spray, vakcíny proti tetanu..., přimlouváme se za malé a levné plyšové hračky pro děti, zatím dáváme, co jsme koupili v Čechách, balíky sušenek...," napsal kromě jiného dobrovolník A. Bárta.
Alena Rusová (ADRA)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
© 2003 DOBRÝ DEN S KURÝREM č. 2 - 10.1.2005
Asijská tragédie zasáhla i do života regionu
Solidarita s postiženými lidmi v Asii narůstá den ze dne
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jen pět výše zmíněných organizací získalo od dárců již téměř 201 miliónů Kč.
Stovky tisíc korun poslali občané ČR rovněž na konta menších organizací. Například Maltézský řád zatím vybral přes 46 tisíc Kč. Peníze byly ihned poslány mezinárodnímu koordinačnímu středisku ECOM, které řídí práci dobrovolníků zmíněné organizace přímo v Indii a Thajsku. Do Asie dnes směřuje také materiální pomoc sdružení ADRA.
Na Srí Lanku by se v nejbližších hodinách měla dostat zásilka zdravotnického materiálu a léků v celkové hodnotě více než 100 tisíc Kč. Převezme ji Aleš Bárta a Jiřina Špelinová, kteří v oblasti Galle pracují s týmem mediků už od 4. ledna.
"Dostáváme se do stále více a více postižených oblastí. Pracujeme v blízkosti místa, kde vlna roztrhla vlak a zatím našli 1500 obětí. Je tam armáda a stále se vyprošťují oběti," popisují zdravotníci na internetových stránkách ADRA situaci v Galle.
Chybí obvazy i hračky
Čeští zdravotníci popisují, že na Srí Lance nemají často dostatek léků, dezinfekčních prostředků a jiného materiálu nezbytného k ošetřování zraněných.
"Potřebujeme: obvazy pehacrep, stovku peroxidu nebo více po 100ml, buničitou vatu (asi 20x20cm), velké množství vatových špejlí, balíky náplasti durapure. Urgentně potřebujeme chirurgické šití silon. Na kůži nám chybí jehelce, softasept, pinzety anatomické a chirurgické, sterilní roušky, litry visněvského balzámu, betadin mast, dezident spray, vakcíny proti tetanu... Přimlouváme se za malé a levné plyšové hračky pro děti. Zatím jim dáváme, co jsme koupili v Čechách, mj. balíky sušenek...," napsal do ČR Bárta.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pardubické noviny - 21.1.2005 Dva pardubičtí dobrovolníci ve Srí Lance denně ošetří několik stovek...Dva pardubičtí dobrovolníci ve Srí Lance denně ošetří několik stovek raněných. Stále se jim odkrývá hrůza, kterou ničivá katastrofa napachála.
Pardubice/Colombo - Až do soboty 29. ledna budou dva pardubičtí dobrovolníci, zdravotník Aleš Bárta a vrchní sestra kardiologického oddělení místní nemocnice Jiřina Špelinová, působit ve Srí Lance zasažené ničivou přírodní katastrofou.
"O tom, že do této oblasti pojedou, začali přemýšlet hned po katastrofě. Sami obesílali e-mailem všechny české humanitární organizace s nabídkou své pomoci. Buď se jim dostalo odpovědi, že žádnou pomoc tohoto typu zatím neorganizují, nebo neměli zpětnou vazbu vůbec. Byl to totiž poměrně nešťastný termín mezi Vánocemi a Silvestrem, kdy spousta lidí měla dovolenou. Proto se nakonec rozhodli, že se do Srí Lanky vydají sami na vlastní pěst," konstatoval přítel obou pardubických dobrovolníků Josef Kubášek, jenž je s nimi v každodenním kontaktu.
Za pomoc byli moc vděční
"V den odletu, 3. ledna, se ozvala ADRA Zlín s tím, že by finančně zaštítila jejich pobyt a pomáhala jim, jak to jen bude možné," poznamenal přítel obou pardubických odvážlivců, kteří do Asie cestovali s přibližně sto kilogramy zdravotnického materiálu dodaného ze svých zásob.
"Už v letadle se setkali s výborným přístupem celého personálu. Hned po příletu do Colomba jim velmi pomohly delegátky Cestovní kanceláře Marco Polo, které jim nabídly ubytování v domě, kde kancelář sídlila. Přestože byl ze dvou třetin rozbořen, tak se v něm dalo existovat," informoval náš deník Josef Kubášek.
Oba si podle jeho slov velmi cenili také pomoci českého atašé.
"I díky němu byli zařazeni do mezinárodního mobilního záchranného týmu a ještě týž den, co přiletěli, odjeli na první záchrannou misi," dodal přítel dobrovolníků.
Těm se po několika dnech podařilo získat novou zásilku léků a potřebného zdravotnického materiálu.
"To, co si přivezli z domu, pochopitelně nestačilo a i nyní je ho nedostatek," sdělil Josef Kubášek.
Pracují od rána do noci
Oba Pardubáci se ve Srí Lance prakticky nezastaví. Ráno brzy vstávají a minimálně do večera (někdy dokonce i v noci) objíždějí tábory, kde se shromažďují ranění.
"Denně ošetřují několik stovek lidí včetně dětí. Často jde o hluboké řezné rány, s nimiž se od katastrofy nic nedělalo. Proto mnohdy bývají obaleny hmyzem a různými nečistotami," vyprávěl přítel dobrosrdečných záchranářů.
Ti se mnohdy dostávají na místa, kam třeba ani neměly přístup sdělovací prostředky. Znovu a znovu se jim odkrývá hrůza, kterou ničivá vlna tsunami napachála.
S dětmi si také hráli
"Psali mi, že po pár dnech, kdy téměř nepřetržitě ošetřovali raněné, si museli trochu odpočinout. A tak dětem přivezli hračky, o které byl velký boj, a hráli s nimi nejrůznější hry, aby všichni alespoň na chvíli na hrůzné okamžiky zapomněli," líčil nám Josef Kubášek.
"Pocit, že pomáhají těm, kteří to opravdu potřebují, je pro ně hnacím motorem. A to i tehdy, kdy jsou na hraně vyčerpání svých psychických i fyzických sil," prohlásil přítel statečné dvojice, jež musí denně bojovat také s nesnesitelným vedrem.
"Někdy se nemají čas ani pořádně najíst, a tak alespoň mezi výměnami ochranných rukavic pijí," pokračoval Josef Kubášek.
Aleš Bárta a Jiřina Špelinová jsou denně svědky řady smutných příběhů.
"Na jedné své misi viděli domorodou ženu, jak ukazuje někam k džungli. Na cestě pak našli chlapečka s těžkým záchvatem epilepsie. Ten svůj boj s touto nemocí tentokrát vyhrál a okamžitě upadl do spánku. Protože si však jeho matka nemůže dovolit léky, kdo ví, jaký bude jeho osud," táže se s obavou v hlase přítel obou pardubických dobrovolníků.
Všichni blízcí mají pochopitelně o Aleše s Jiřinou strach, ovšem v jejich snažení je podporují a drží jim palce.
"Když odlétali, nevěděli, do čeho jdou, měli jen touhu pomáhat. Vzhledem k tomu, že oba pracují ve zdravotnictví, tak se snažili co nejvíce snížit rizika, která tam na ně číhají. Ale vždycky tam nějaká budou," ví své Josef Kubášek.
I on si zřejmě hodně oddychne, až uvidí své přátele vracet se v pořádku domů.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
22. ledna 2005 , Lidové noviny
Ošetřují lidi na Srí Lance, usínají s léky
PRAHA - Včerejšek byl pro zdravotníky Aleše Bártu a Jiřinu Špelinovou teprve druhým volným dnem od začátku nového roku. Oba totiž jinak projíždějí celou Srí Lankou a ošetřují lidi, které postihla vlna tsunami. Denně jim projde rukama asi stovka pacientů. „To, co jsme viděli prvních deset dní, bych nikomu nepřál,“ napsal ze Srí Lanky Aleš Bárta. Dvojice dobrovolníků pomáhala například v místě, kde ničivá vlna roztrhla vlak. Bylo tam kolem patnácti set mrtvých.
Operace pod palmou
Oba zdravotníci pracují každý den skoro dvanáct hodin. Občas však zraněné ošetřovali i do tří do rána. Několikrát si k tomu svítili lampičkou zavěšenou na palmě. Aleš Bárta jezdil dříve se sanitkou, Jiřina Špelinová je zdravotní sestra. Na Srí Lanku odjeli koncem loňského roku, a to na vlastní pěst. S sebou vezli asi sto kilo léků a zdravotnického materiálu, který nakoupili z vlastních peněz. Na místě se přidali ke skupině mediků z jedné ze srílanských univerzit. Tamější lékařskou fakultu tsunami zcela zničila. Oba čeští dobrovolníci s nimi projíždějí napříč postiženým ostrovem. Jezdí i do míst, kam se zdravotnická pomoc ještě téměř nedostala. „Začátkem týdne odjedeme východně od města Galle, máme informace, že tam pomoc pořád chybí,“ napsal Aleš Bárta v textové zprávě. Takových míst je na Srí Lance ještě mnoho. Podle Bárty se však už podařilo pomoc docela obstojně zorganizovat. Bárta a Špelinová na ostrov dorazili mezi prvními. Nyní je už na Srí Lance několik záchranných týmů ze zahraničí. Dvojice zdravotníků nedokáže usnout bez uklidňujících léků. „Řada lidí, které ošetřujeme, ztratila celé rodiny. Je velmi smutné slyšet, když nám se slzami v očích vyprávějí, jak nedokázali před vlnou zachránit své děti,“ píše Bárta. Oba dobrovolníci chtěli na Srí Lanku odjet s některou z českých humanitárních organizací. Žádná tam však skupiny dobrovolníků kvůli finanční náročnosti neposílala. Nakonec se však spojili s nadací Adra, která jim před pár dny poslala náklad léků a další zdravotnické pomoci.
Jana Machálková
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pardubické noviny - 2.2.2005 Zdravotnice: Na Srí Lance jsme plakali společně s pozůstalými ADRA se angažuje na Srí Lance Vrchní sestra pardubické kardiologie hovoří exkluzivně pro náš deník o dobrovolné misi v zemi, kterou těžce postihlo zemětřesení. Pardubice - "Byla to apokalypsa. Peklo zaživa, jímž museli lidé zasažení vlnami tsunami projít," uvedla včera krátce po návratu ze Srí Lanky pro náš deník vrchní sestra kardiologického oddělení pardubické nemocnice Jiřina Špelinová. Společně se svým kamarádem, rovněž zdravotníkem Alešem Bártou, prožila nezapomenutelný měsíc dobrovolné pomoci zraněným a nemocným lidem. Když v neděli 26. prosince viděli v televizi první zprávy o živelní pohromě v jihovýchodní Asii, neváhali ani okamžik. "Vždy jsme toužili pomáhat v nějaké misi a tahle katastrofa byla pro nás výzvou," říká dvaatřicetiletá žena z Vápenného Podola, která považuje za štěstí, že byli s kamarádem proočkováni proti chorobám v exotických zemích. Chystali se totiž odletět na dovolenou do Keni. Místo toho je čekala Srí Lanka, kde Aleš Bárta na české ambasádě domluvil pomoc, kterou poté zaštítila také Adra Zlín. Štěstí na dobré lidi Prý měli štěstí na skvělé lidi, ať již to byl český atašé Pavel Vala, s nímž se setkali na letišti v Colombu, jenž jim dal kontakt na cestovní kancelář Marco Polo, či její delegátky, které jim zařídily vše nezbytné v souvislosti s jejich misí. Po ubytování v pevnosti Fort Gale odjeli na druhý den do nemocnice v Carapiti, odkud se dostali do krizového štábu na lékařské univerzitě. "Během dvou hodin jsme se s Alešem stali součástí záchranného týmu, ve kterém byli dva srílanští lékaři, dvě zdravotní sestry a také několik mediků z místní fakulty," vzpomíná Jiřina Špelinová a dodává, že v této sestavě vyjížděli denně za pacienty. K dispozici měli autobus s transparentem první pomoci. Nejprve po dva týdny objížděli buddhistické kláštery, kam uprchli lidé ze zničeného pobřeží a také zastavovali u trosek domů všude tam, kde byli zranění lidé. "Měli jsme s sebou dvě židle a jedno prkno, na které jsme vyložili zdravotnické věci a na židle posadili pacienty. Jak jsme začali ošetřovat, vždy se utvořila nekonečná fronta," vybavuje si zdravotnice. Později, kdy už byla pomoc koordinovanější, stačili za den navštívit tři až čtyři kempy, v nichž se shromažďovali lidé, kteří přežili tsunami. Takových kempů vzniklo v okolí na sto čtyřicet. "V průměru jsme denně ošetřili sto až dvě stě lidí od kojenců po starce. Některé děti byly těžce zraněné, u nás by ležely na JIPCE, tady jsme museli spoléhat, že jim naše léky pomohou," říká zdravotnice. Ještě dnes, když nemůže spát, jí defilují před očima stovky tváří. Při běžném ošetřování nebyl čas si s lidmi povídat. Chodili však za nimi sami. Přišel o celou rodinu Bylo tomu tak i v jednom buddhistickém chrámu, kde ošetřovali pacienty do tří do rána a čekali už jen na lékaře, dokud neskončí prohlídku posledního nemocného. "Najednou se u nás objevil muž a tichým hlasem nám začal vyprávět, jak přišel o rodinu i majetek," líčí Špelinová. Když jeho obydlí zasáhla vlna tsunami, manželka, která neuměla plavat, se utopila i s oběma dcerami. O život přišel i jeho osmiletý syn, kterého sice držel za ruku, ale nápor vlny byl silnější. Zůstal na světě zcela sám. Bez domku i bez loďky, a tudíž bez možnosti obživy, neboť byl rybářem. "Stále dokola nám opakoval jedinou větu: Pro co mám žít? V takové chvíli se člověku nedostává slov. Jediné, co šlo udělat, vzít jej za ruku a společně brečet," říká Špelinová a při té vzpomínce má opět slzy v očích. Také dospělí chtěli dárky Takových příběhů má však Srí Lanka bezpočet. Zvlášť dojemné jsou osudy dětí, které zůstaly bez rodičů. Ty malé o tom nemluví, teprve až ty starší kolem devíti deseti let. "Od nás za ošetření dostávali lízátka nebo plyšové hračky, které jsme s sebou přivezli z Čech. Jenže bonbonu se dožadoval třeba i dospělý, který čtrnáct dnů nejedl, to pak bylo pro nás těžké rozhodování," říká zdravotnice. Když prý rozdávali omalovánky a modelínu, dospělým tekly slzy po tvářích, že nedostali nic. Zachránili si jen holý život, a proto každý dárek byl pro ně malým zázrakem. "Teprve tváří v tvář takové strašné katastrofě a utrpení si začnete vážit toho, co máte a ty problémy, které se vám zdály velké a neřešitelné, začnete považovat za malicherné," hodnotí nově nabyté zkušenosti Jiřina Špelinová. Svého rozhodnutí prožít dovolenou jako dobrovolnice v daleké Asii nelituje. "Když člověk vidí jeden dětský úsměv a jeden zachráněný život, je to mnohem víc, než když si koupí třeba nové auto," míní vrchní sestra pardubické kardiologie. ---------------------------------------------------------------------------------------------------- Tisková zpráva z 7.2.2005 | ||
Z projektu ADRA ÚL bylo na pomoc Asii uvolněno prvních 100.000 Kč bezprostředně po katastrofě. Peníze ADRA přidala k pomoci ostatních sesterských organizací k nákupu potravinových balíčků, vody a léků. V úterý 11.ledna 2005 odletělo pravidelnou linkou z ruzyňského letiště v Praze do srílanského hlavního města Colombo přes 200 kg zdravotnického materiálu, léků a hraček pro děti v celkové hodnotě 75.500 Kč. Zásilka byla plně hrazena z pohotovostního fondu ADRA ÚL. ---------------------------------------------------------------------------------------------------- Ministerstvo zahraničních věcí ČR http://www.mzv.cz/servis/soubor.asp?id=14540 ROZHOVOR SE ZDRAVOTNÍKEM ALEŠEM BÁRTOU O JEHO PŮSOBENÍ NA SRÍ LANCE PRO DENÍK HOSPODÁŘSKÉ NOVINY (4.2.2005) POŘÁD CHYBĚJÍ LÉKY Měsíc působil na Srí Lance Aleš Bárta, zdravotník z Pardubic. Pomáhal lidem postiženým ničivými vlnami tsunami ve městě Galle a jeho okolí. "Pořád se ještě v této oblasti objevují další mrtvoly, lidé žijí v provizorních táborech. Celé pobřeží je do hloubky dva až tři kilometry kompletně poničené," řekl po svém návratu. Na Srí Lance jste byli už od začátku ledna. Jak se za měsíc změnila situace v oblasti? Prvních patnáct dní, kdy jsme vyjížděli po dohodě s místním krizovým štábem především do táborů v buddhistických klášterech, fungovala veškerá pomoc hodně provizorně, museli jsme vystačit s tím, co jsme si přivezli s sebou. V táborech přitom byli i lidé s vážnými zraněními, kteří se prostě nedostali do přeplněných nemocnic. Často vznikaly velmi napjaté situace, museli jsme improvizovat a spoléhat se pouze na sebe. Pak do oblasti začala proudit pomoc z celého světa, do města přijely zdravotnické týmy z Evropy, situace se hodně zlepšila, ale pořád není ideální. Stále chybí základní zdravotní vybavení pro místní lékaře, nejsou k dispozici základní, životně důležité léky, například na různé infekce. Lidé přitom právě v této oblasti Srí Lanky stále trpí následky živelní katastrofy a léky nutně potřebují. Léky a potřeby pro zdravotnictví chybějí i přes velkou pomoc ze zahraničí. Kde je chyba, kde se pomoc ztrácí? Jednak jde o tak obrovskou katastrofu, že ani mohutná pomoc z celého světa nemůže okamžitě vyřešit všechny problémy, které tam nyní jsou. Je ale také potřeba říci, že část pomoci je podle informací, které máme z Galle, ve vládních skladech a stále se ji nedaří dostat k těm, kteří ji potřebují. Poslední údaje dokonce hovoří o tom, že na pomoc v této chvíli dosáhne pouze třicet procent postižených. Existují i místa, kde nadále působí tamilští povstalci, a tam se zatím pomoc dostává jenom velmi těžko, působí tam pouze italská polní nemocnice. Navíc to jsou velmi těžce dostupné oblasti. Jak snáší život v provizorních táborech obyvatelé, kterým vlny cunami zničily jejich domy a celé vesnice? Těch táborů je v lokalitě, kde jsme působili, na sto padesát devět a v každém z nich žije dvě stě až čtyři sta lidí. Zpočátku byli lidé hodně apatičtí, pořád se báli, že přijdou další ničivé vlny. Proto ani z táborů, které jsou na vyvýšených místech, raději nechodili pryč a čekali, že pomoc přijde za nimi. Teď už je vidět změnu, část místních už nechce jenom nečinně čekat a vrací se do svých poničených vesnic, začali třeba vybírat použitelné cihly ze zničených domů. A je třeba říci, že lidé jsou vděční za jakoukoliv pomoc. Budete se na Srí Lanku vracet? Připravujete další projekty? Ten krátkodobý cíl je dostat do Galle a okolí základní zdravotnický materiál a léky pro mediky z místní lékařské fakulty, se kterými jsme navázali spolupráci a kteří se starají o lidi, kteří se ještě stále nedostali do nemocnic. A dlouhodobě s humanitární organizací ADRA připravujeme projekt adopce na dálku na pomoc dětem, které při katastrofě přišly o oba rodiče. Takových dětí jsou jenom v oblasti, kde jsme působili, stovky až tisíce. Hlavní pomoc pro ně zajišťuje UNICEF, tedy dětský fond OSN, přesto je potřeba ještě další pomoc. A dalším dlouhodobým projektem je pomoc místním rybářům, kteří přišli o svoje lodě, a tím pádem o možnosti obživy. Podle toho, jak se na těchto projektech dohodneme, tak plánuji také další cestu do oblasti. Tomáš Fránek ---------------------------------------------------------------------------------------------------- Pardubické noviny - 11.10.2005 |
Pardubice - Adopce na dálku je aktivita, která je v České republice pro mnoho lidí stále krokem do neznáma.
"Obavy však nejsou na místě," říká vrchní sestra z kardiologie krajské nemocnice Jiřina Špelinová, která vešla ve známost široké veřejnosti jako odvážná zachránkyně mnoha lidských životů po loňském ničivém tsunami na Srí Lance. Nyní dokázala přesvědčit své kolegy z řad lékařů a zdravotních sester natolik, že si celá kardiologie již adoptovala šestnáctiletou dívku. Jmenuje se Tanyi Salvya a chce se stát zdravotní sestrou.
"To je pro nás zdravotníky sympatické, a proto ji budeme podporovat. Při tsunami přišla o všechno, o svou rodinu i střechu nad hlavou. Tím, že jí poskytneme určitou finanční částku, bude moci dostudovat. Konkrétně jde o 4080 korun ročně, což na naše poměry není mnoho," říká Jiřina Špelinová, která sama adoptovala ještě dvě další dívky.
Zájemce se k adopci na dálku zavazuje vždy na tři roky a poté ji lze ukončit anebo třeba ještě prodloužit.
"Pokud bude naše Tanyi Salvya chtít dál studovat, věřím, že ji naše oddělení podpoří i nadále," je přesvědčena Jiřina Špelinová, která byla překvapena zájmem kolegů i vybranou částkou, která převýšila potřebnou sumu. Zbývající peníze se proto rozhodli věnovat rovněž dalším dětem v sirotčinci na jejich školní potřeby . Podle Špelinové je u adopce na dálku dobré, že dítě zůstane v tuzemském prostředí, na které je od malička zvyklé.
"Na Pardubicku je naše kardiologie zřejmě prvním průkopníkem těchto adopcí," říká Jiřina Špelinová a líčí mnohaměsíční anabázi, jíž museli projít. Nejprve bylo třeba celý projekt zaštítit známou osobností, což se jim podařilo, když přes další dobrovolnici při tsunami Kláru Tomáškovou získali podporu Nadace Terezy Maxové. Na Srí Lance je pak jejich partnerem reverend Yatawatta Dhammananda, jenž se stará o sirotčinec, v němž kladou mniši důraz na duchovní a terapeutický přístup k dětem bez domova .
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mapa stránek